Já a mé osobnostní rysy v zrcadle asertivity

Když jsem spokojen, dávám to jasně najevo

Když se mi něco nelíbí, každému to řeknu, ať je mu to jasné

Když zadám nějaký úkol, je předem jasné, že bude splněn.

Důvěřovat je pěkné, ale důležitější je prověřovat

Spolupracující dvojice dokáže víc než dva sólisté

Spoléhám výhradně na sebe a na svůj úsudek

Mám jasně promyšlené plány a cíle a prosadím je

Umění řídit znamená přesvědčit podřízené, že si přejí totéž, co si přeje jejich šéf

Nejraději bych občas někoho roztrhl

Nemá cenu se moc snažit, svět si stejně půjde dál podle svého

Když se někomu nedaří, povzbudím ho

Když je výkon mizerný, je třeba především najít chybu nebo viníka

Věřím lidem kolem sebe

Bavit se se spolupracovníky je na nic. Je to jen samá fráze a výmluva.

V týmu je síla

Než dlouho vysvětlovat, to raději udělat vše sám

Myslím, jak se říká, „za roh“ a vím, co chci

Lidi stačí „postrčit“ a oni pak dokáží zázraky. Tak to také dělám.

Občas zvýším hlas i praštím do stolu

Věci vždycky nějak dopadnou. Přílišné zasahování do běhu světa nemá cenu.

Šéf má vytvořit podmínky, aby lidé dělali věci správně, a pak je zato pochválit.

Stres při práci zvyšuje výkon

Nápady mých spolupracovníků mají pro náš tým cenu zlata

Což o to „přiznat chybu“, ale ty důsledky...

Víc hlav víc ví. Nemyslím, že bych měl sám patent na rozum.

Jen jeden může být kapitánem lodě v bouři.

Stojím za svým, ale kompromis je v případě potřeby nezbytný.

Kompromis… Ano, bude-li mi zcela vyhovovat.

Ať jsem bit, jen když se peru za správnou věc.

Všechno to lidské pachtění je vlastně k ničemu.

Raději vše řeším po dobrém než po zlém.

Když se rozzlobím, dovedu být zlý.

Lidé jsou dobří a vyplatí se jim to říkat a věřit jim.

Raději si nikoho příliš nepřipouštím k tělu.

Záleží mi na vztazích s lidmi, s nimiž žiji.

Dlouhé řeči a diskuse jsou začátkem konce dobré věci.

Co si myslím, jasně řeknu. Nějaké napovídání, to není můj styl.

Když mi o něco opravdu jde, vždycky se to dá nějak zařídit.

Není pro mne problém lidem říkat věci, jež si za rámeček nedají.

Snaživců už bylo… ale žádný v podstatě nic nedokázal.

Obvykle se vyplatí si lidi trochu idealizovat. Připadají si lepší a lépe se chovají.

Pokud po lidech něco chceme, je třeba tvrdě postihovat jejich nedostatky.

Vzájemná důvěra je nad zlato.

Opravdu věřit se dá jen tomu, že pro vás druzí chtějí připravit žebráckou hůl.

Ve dvou se to lépe táhne.

Dějinami a nejen jimi dokážou pohnout jen silní jedinci.

Kdo nic nedělá, nic nepokazí, chyba je jen chyba – žádná tragédie.

Každého jde podplatit, jen cena a „měna“ je různá.

V zásadě pro výchovu nebo řízení vždycky platí „škoda každé rány, která padla vedle“.

Často se cítím prostě mizerně a nemohu se přinutit nic kloudného dělat.