Dotaz:
„Dobrý den, měl jsem těžkou autonehodu a zůstal mi určitý pohybový handicap, který na první pohled není vidět. Bohužel se na něj na sportovních akcích vždy přijde. Reakce okolí se změní. Vyptávají se. Upřímně odpovím a očekávám, že je to vyřízené, ale není. Začínají mi vadit jejich soucitné pohledy a kontrolující jednání. Něco se vždy pokazí a už to není jako dřív. Co vy na to doktore?“
Petr H.
Odpověď:
“ Začnu tím, „co na to“ říká asertivita. Doporučuje jasně, stručně, reálně a bez emocí zmínit svůj handicap a poté sdělit, jak nám dotyčný může pomoci. Např.: „Nedoslýchám. Prosím mluvte na mne hlasitěji. „Ve vašem případě co nejstručněji zmínit svůj problém a dodat: „Prosím již o tom nemluvme.“ Coby bonus můžete lakonicky konstatovat: „Jen žádný soucit, zvládám to.“ Stav „zvládám to“ je podstatný. Čím méně budete srovnávat, jak je teď vše jiné, než bývalo, tím lépe.“
PhDr. Tomáš Novák