Mateřská dovolená a kamarádky

publikováno v: Mateřství | 0

Dotaz:

„Manželka je na mateřské dovolené s naším desetiměsíčním synem a já mám někdy pocit, že se úplně zbláznila, nebo že se zblázním já. Od narození syna doma vůbec nemám soukromí. Žena nikdy nebyla uzavřená, měla kamarádky ze školy a v práci, ale teď máme doma jesle a mateřskou školku v jednom. Byt je neustále plný jejich kamarádek (spíš známých) s dětmi. Skoro pokaždé, když večer přijdu, u nás sedí někdo „na kafíčku“, v kuchyni je nějaká neznámá matka, v ložnici skáče po posteli cizí dítě a já si tam připadám nadbytečný. Bydlíme blízko centra v jednom větším městě a moje žena má teď přes internetové stránky pro matky hodně známých, kteří si u nás asi zřídili občerstvovnu a přebalovnu. Chápu, že nechce sedět doma sama, ale já už chodím domu čím dál tím později, protože chci mít taky trochu klidu (a to nemluvím o tom, že tolik návštěv je taky třeba pohostit, a to všechno táhneme z jednoho platu). Večer ani nemáme čas jeden na druhého, i když syn spí, protože žena je na chatu a řeší nějaké problémy jakýchsi kamarádek. Nechci vypadat jako sobec, jak mám ženě říct, aby trochu zvolnila?“

Odpověď:

„Odpověď na váš dotaz by vydala na knihu. Vystihnou jí ale i dvě slova: Ano, opatrně!!!

Klasik české psychologie Zdeněk Matějček užíval rčení: Na Hradčany se lze dívat od Karlova mostu, ale i od Pohořelce. Oba pohledy jsou rozdílné a jen první z nich je všeobecně znám. Výrok lze parafrázovat: Hradčany jsou sídlo českých králů i hladomorna v Daliborce.

Být nedobrovolným sponzorem přebalovárny a občerstvovny štěbetajících mladých dam a jejich hlučných, negativistických dítek je snad hoden obdivu. S následováním je to vskutku problematické. Měli byste si s manželkou v klidu a pohodě sednout, uvařit si kávu a v klidu s vzájemným pochopením si vše vyříkat. Mohl by následovat nejen tzv. hezký večer, samozřejmě v soukromí bez dalších těhulek či post těhulek. Vždyť co jiného šlechtí manželství víc než vzájemné pochopení a kompromis. Vám pak jistě nebude vadit pokud manželku některá známá občas navštíví, zvláště nebudete-li doma. Pochopitelně nepůjde o nic tajného neb upřímnost je to hlavní čeho je v manželství třeba, aby srdéčka ťukala vždy v jednom rytmu.

Výše jsem vykreslil kýčovitý, ručně malovaný obraz rady jak na manželský problém pohlížet od Karlova mostu. Tomu poplatná doporučení lidé sekají jako Baťa cvičky. Zkuste to, nejlépe se zapnutými stopkami. Alespoň budete přesně vědět za jak dlouho se pohádáte a jak dlouhý bude následný ošklivý večer. Samozřejmě spor může pokračovat i po kuropění.

Na druhé straně, my muži si zřejmě nedovedeme představit jaké psychické stavy mohou provázet ono prý nejkrásnější období v životě ženy. V praxi jsem se mj. setkal se škálou pocitů od úzkostí přes pocity nedostačivosti, méněcennosti, sociální fobie až k poruchám řečového projevu – např. sdělení tchyni: Pěkně papejte špenátek pak dostanete bumbu. To je reálný pohled od Pohořelce.

Vědci doporučují nelibost nad vámi popsaným stavem vyjádřit dle vzorce: Když děláš X v situaci Y cítím se Z. Tj. Když věnuješ hodně času kamarádkám v situaci, kdy na sebe máme již tak málo času cítím se být odstrčen a mrzí mne to.

Neříkám, nekupte to, leč velmi opatrně. Rozhodně nezoufejte pokud ona brilantní formulace nebude mít valný efekt. Alespoň jste to zkusil.

Věcně, ryze racionálně orientovaná žena, odkojená příručkami M. Plzáka záležitost vyřeší snadno. Návštěvy kamarádek ochotně omezí se sdělením: Všechno bude jak si přeješ, Alfrédku. Ví, že jí kamarádky nevytrhnou a cizí děcka dělají v jejím bytě jen binec. Nenápadně, tiše a pokojně si pozve, v době kdy jste v zaměstnání kamarády z internetu. Žádné dlouhé chatování, domluví to rychle. Někdy stačí jednou týdně, jindy třeba třikrát. Lze i jednou, ale kamarádky tři. Občerstvení přinesou a nějaké to chutné sousto nebo doušek zbude i pro vás. Paradoxně i tak vypadá Daliborka.

Zbývá již jen královské sídlo. Na internetu lze najít přednášku jistého rabína jež na mnoha stranách dokládá fakt: Všude je něco. Myslíme si mylně, že náš problém je mimořádně velký, ale divili bychom se …

PhDr. Tomáš Novák